Jak zvýšit úrodnost a zdraví půdy?

Díky půdě získáváme zdravé a kvalitní potraviny - její úrodnost do velké míry ovlivňuje nejen množství vypěstovaného ovoce a zeleniny, ale také obilovin. Bez zdravé půdy by nemohly existovat ani rostliny, které ve Weledě používáme k výrobě léčiv a kosmetických produktů.

Další důležitou funkcí půdy je filtrace vody. Půda dokáže vázat znečišťující látky a zajišťuje tak čistou pitnou vodu, bez níž bychom nemohli přežít. Umožňuje také vsakování vody do země a, stejně jako houba, nasává dešťovou vodu. Absorpční schopnost půdy nás chrání od záplav i sucha. Důležité však je, aby půda byla neporušená, protože jen tehdy dokáže zadržet vodu v mnohonásobku své hmotnosti.

Zdravá půda není důležitá pouze pro člověka, ale i životní prostředí. Podle odhadů je v půdě na celém světě uloženo přibližně 2 700 gigatun uhlíku, což je více než v atmosféře a veškeré živé biomase dohromady. Nejen v humusu, ale i rašelině, minerálech a půdních sedimentech se ukládá uhlík, a proto je půda po oceánech jeho druhým největším úložištěm. Humus je vytvářen během procesu zvaného humifikace, jenž probíhá za přispění půdních organismů z primární organické hmoty (ze zbytků rostlin a živočichů). Podíl uhlíku v této organické tmavě hnědé hmotě je přibližně 50%, obsahuje však také velký podíl živin, jako je dusík, hořčík či draslík. 

V celosvětovém měřítku je půda schopná ukládat přibližně 2 až 5 miliard tun CO₂ ročně navíc. Díky udržitelnému hospodaření a obdělávání půdy je tak možné výrazně ulevit naší planetě.

Půda je cenným dědictvím Země, ale i základem naší existence. Reguluje koloběh materiálů a energie, pomáhá produkovat potraviny a krmivo pro zvířata, je dokonce i základem staveb a uchovává v sobě informace o přírodní i kulturní historii naší planety. Přestože překypuje životem, často uniká naší pozornosti.

• 95 % naší potravy získáváme díky půdě.
• Kvalitní půda dokáže pojmout množství vody ve 3 až 5násobku své hmotnosti.
• V půdě na celém světě je uloženo 2 700 miliard tun uhlíku, což je přibližně třikrát víc než v atmosféře.

V půdě probíhá neustálý proces tvorby humusu, který je klíčem k jejímu zdraví a úrodnosti. To je však možné pouze při správné funkci takzvané půdní potravní sítě, kterou tvoří drobní živočichové a mikroorganismy rozkládající se hluboko v zemi. Během jejich přeměny vznikají trojrozměrné půdní struktury, takzvané humuso-jílové komplexy, které mají mnoho pórů, průchodů a dutin, jimiž proudí vzduch a voda. Díky nim mohou živočichové v půdě dýchat a rostliny skrz kořeny přijímat vodu. Půda je zároveň mnohem kypřejší, poréznější a především stabilnější. 

Pokud je v půdě dostatek humusu, zvyšuje se její odolnost vůči větrné a vodní erozi, extrémním povětrnostním podmínkám i nepříznivým dopadům změny klimatu. Proto je nesmírně důležité o podzemní organismy a živočichy pečovat a dopřát jim čas i dostatek vhodných živin, aby mohli ve své důležité práci pokračovat.

• V půdě žije 1/4 až 1/3 všech organismů.
• 40 až 60 % půdy může tvořit pórovitý prostor.

Hrst půdy je hrst života. Jen tady najdete tolik živočichů, jako nikde jinde. Drtivou většinu z nich přitom okem nespatříte: kromě žížal, hlemýžďů a brouků se zde nachází rozmanité spektrum organismů mikroskopických rozměrů. Podle vědců je biodiverzita v půdě naprosto jedinečná, zahrnuje totiž nespočet rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů, které se v podzemí zabývají přeměnou odumřelého organického materiálu na humus a pomáhají tak vytvářet zdravý a produktivní ekosystém. Když si představíte půdu v krychli, jejíž každá strana je dlouhá jeden metr, na její objem připadne více než 5 000 miliard živých organismů. Na celé naší planetě přitom žije 7,8 miliardy lidí. 

Přestože se toho o biodiverzitě půdy stále ví málo, vědci už objevili, že nejčastějšími podzemními obyvateli jsou rostlinné a živočišné mikroorganismy. Jeden gram půdy může obsahovat 100 milionů bakterií, a to 4 000 až 7 000 různých druhů. Bakterie, ale také houby a řasy dokáží rozkládat složité sloučeniny, jako jsou bílkoviny, celulóza nebo lignin. Tím vytváří zcela nové živiny, které poskytují výživu rostlinám.

Žížaly při svém putování půdou hloubí tunely, které stabilizují svým slizem. Tyto tunely mohou dosahovat až k mateční hornině, nejsvrchnější části zemské kůry. Do dutin vytvořených žížalami proudí vzduch a voda, čímž vzniká prostor pro šíření kořenů rostlin. Díky tomu, že kořeny přenáší rostlinné zbytky do hlubších vrstev půdy, se může i zde navyšovat obsah humusu. Žížaly tak hrají klíčovou roli v úrodnosti půdy: kypří ji, provzdušňují a tím zamezují jejímu zhutnění. Při své práci míchají rostlinné zbytky s půdními částicemi, jsou tak mnohonásobně efektivnější než jakýkoli zemědělský nástroj. Žížaly zároveň stráví vše, co se v půdě nachází: v jejich střevech se organické látky mísí s minerálními složkami i mikroorganismy. Žížalí výměšky jsou velmi bohaté na mikroživiny a makroživiny, jako je dusík, hořčík a fosfor. Protože pro výživu rostlin jsou tyto látky nezbytné, stalo se hnojivo vyráběné s přispěním žížalí činnosti oblíbeným pomocníkem zahrádkářů.   

Přes všechnu svou rozmanitost je však půda velmi vzácným zdrojem. Produkce 5 cm půdy může trvat až 1 000 let. Důležité navíc není jen množství, ale i kvalita – pouze úrodná půda nás může dlouhodobě živit a sloužit jako základ zdravé přírody.

Na 1 čtverečním metru zdravé půdy v hloubce 30 centimetrů může žít:

60 000 000 000 000 bakterií

1 000 000 000 plísní

500 000 000 prvoků

10 000 000 hlístic

1 000 000 řas

150 000 roztočů

100 000 chvostoskoků

25 000 roupic

200 žížal

200 muších larev

150 stonožek

100 brouků

50 svilušek

50 pavouků

50 plžů

Půda a klima se navzájem ovlivňují. Podle odborníků urychluje změna klimatu degradaci půdy, což vede ke zvýšenému úniku CO₂ a tím i globálnímu oteplování. Důležitým krokem k ochraně klimatu je podporovat zdraví půdy, která zadržuje mnohonásobně více uhlíku, než ta znehodnocená. K tomu je potřeba zapojit půdní organismy, jejichž činnost je však závislá na mnoha faktorech, jako je dostupnost vody a živin.

Špatné hospodaření, v čele s používáním pesticidů, umělých hnojiv a těžkých zemědělských strojů, však půdu výrazně poškozuje. Kvůli němu dochází k rozbití humuso-jílových komplexů a odhalení a rozkladu organické hmoty, která je v půdě obsažena. Intenzivní obdělávání půdy také způsobuje, že do země proniká více kyslíku, což půdní mikroorganismy stimuluje k vyšší aktivitě a tím i nenávratnému zpracování cenného humusu na CO_2. K tomu dochází také při snižování hladiny podzemní vody na vlhkých loukách za účelem získání orné půdy, kdy mikroorganismy rychle rozkládají zásoby uhlíku.

Odhadované globální zásoby uhlíku:

38 000 miliard tun v oceánech.

2 700 miliard tun v půdě.

780 miliard tun v atmosféře.

575 miliard tun ve vegetaci.

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) připisuje 31 % emisí skleníkových plynů přímo zemědělství a změnám ve využívání půdy.

Na první pohled je půda jen trochou hnědé hmoty, pár kamínků, zbytků kořenů a při troše štěstí i nějaká ta vrtící se žížala, která byla vyrušena při svých podzemních pracích. Jak ale poznat kvalitu půdy, jež je domovem bakterií, brouků a poměrně velkého množství dalších tvorů?

Na zdraví půdy se podílí především žížaly a další „dělníci“, kteří se v podzemí vyskytují. Ke svému životu potřebují po celý rok hlavně jídlo: pochutnávají si na rostlinách i jejich zbytcích, nepohrdnou však ani kompostovaným hnojem. Co jim však ani trochu nedělá dobře, jsou jedy a změny prostředí, v němž žijí. Orba půdy může vertikálně uspořádané půdní vrstvy promíchat, takže najednou na povrchu chybí potrava. Plži, stonožky, brouci a svilušky, kteří jsou považováni za rozkladače, tak mohou jednoduše vyhladovět. 

Ve světě žije přes 5 tisíc druhů žížal, v českých půdách jich pak najdete kolem 50. Na intenzivně obdělávaných polích je aktivních jen několik druhů, ostatní se totiž životu v holé a vyčerpané půdě nemohou přizpůsobit. Ať už jde o pole nebo zahradu, nedokáží plnit svůj hlavní úkol: provzdušňovat půdu a ochraňovat zem při povodních.

• 45 % evropských půd ztrácí na kvalitě, což dokazuje nízký obsah organické hmoty.
• Podle odhadů se na evropských polích každoročně ocitne 60 000 až 400 000 tun mikroplastů. Rozšiřuje je několik set tisíc tun kalů z čistíren odpadních vod.
• Za biologicky mrtvou je považováno 70 000 čtverečních kilometrů půdy v Baltském moři. Příčinou je nadměrné množství dusíku a fosforu, které se sem dostalo v souvislosti se zemědělstvím.

Lidé ničí půdu různými způsoby: při stavbě svých obydlí ji utěsňují, neprospívá ani nadměrná pastva či kácení lesů. Znehodnocená půda nemůže plnit své mnohostranné funkce, jako je absorpce dešťové vody a její uchovávání. S informací, že hladina podzemní vody výrazně klesá, bijí každoročně na poplach nejen odborníci, ale už i média.

• Na celém světě je člověkem znehodnoceno 2 000 milionů hektarů půdy.
• V Evropské Unii se každý rok s přívalovými dešti spláchne 970 milionů tun úrodné půdy.
• ¼ světové půdy, která byla původně využívaná pro zemědělské účely, je nyní vážně poškozena nebo zdevastována.
• 4 miliony hektarů půdy, především ve Středomoří a ve východoevropských zemích, je znehodnoceno zasolením.

Pohled na českou krajinu je okouzlující. Svěží zelené louky, vlnící se obilné lány a výrazně žlutá řepková pole vytváří fascinující kontrast, který však klame naši mysl. Bujnost polí nevypovídá nic o stavu půdy, která se nachází v podzemí. Zemědělská půda už dávno není na živiny bohatým základem, kterého je k růstu rostlin zapotřebí. Kamenem úrazu je to, že průmyslové zemědělské systémy nepoužívají udržitelné metody, ale syntetické prostředky. Přirozenou ochranu proti škůdcům, kterou v přírodě provádí půdní bakterie a žížaly, nahradily chemické pesticidy. Monokultury, orba a hnojení sice krátkodobě zvyšují výnosy plodin, z dlouhodobého hlediska však podráží zdraví a úrodnost půdy, která postupně degraduje na pasivní substrát.

• Na naší planetě se nachází přibližně 1 400 milionů hektarů orné půdy.
• Každým rokem se připravíme o 10 milionů hektarů cenné zemědělské půdy.
• V České republice se k zemědělské činnosti využívá 4,6 milionu hektarů půdy.
• Pouze 15 % je obhospodařováno ekologicky.

Text: Susi Lotz

Zdroje:

Bodenatlas 2015, Der Boden (Susanne Dohrn), Deutsche Gesellschaft für Internationale Zusammenarbeit (GIZ) GmbH, Deutsche Welle, Deutscher Landwirtschaftsverlag, Deutschlandfunk, Energiewende-Magazin 6/2020, Europäische Umweltagentur, FiBL, Johann Heinrich von Thünen-Institut, Julius Kühn-Institut, Kreo 01/2020, Max-Planck-Gesellschaft, Nature & More, oekolandbau.de, Saatgut (Anja Banzhaf), Save Our Soils, Slow Food, Statista, Stiftung Wissenschaft und Politik, Umweltbundesamt, Was ist und wie entsteht Humus? (Schnug / Haneklaus), World Ocean Review, WWF, Zukunftsstiftung Landwirtschaft (Wege aus der Hungerkrise, 2013)

Portál Ministerstva zemědělství ČR, 2021, www.eagri.cz