Jak zlepšit zdraví půdy? Známe řešení
Jak vytvořit humus
Na cestě za lepší kvalitou půdy můžeme využít řadu efektivních metod. Ohumusování, regenerativní zemědělství či uhlíkové zemědělství posilují půdní život, a tím zvyšují úrodnost půdy i biologickou rozmanitost.
#1 Prastará technika ohumusování
Z historie zemědělství po celém světě víme, že se lidé různými způsoby snažili zlepšovat kvalitu půdy pomocí humusu. Příkladem mohou být Vikingové a germánské kmeny, které se podílely na vzniku typu půdy nazývaném Plaggenesch. Ten se vyvinul přibližně ve 12. až 13. století v okolí dnešního německého města Osnabrück. Lidé se snažili svou písčitou a málo výnosnou půdu co nejvíce obohatit pomocí organického materiálu – sekali travnaté drny a prokořeněnou vrchní vrstvu půdy využívali jako podestýlku pro dobytek ve stájích. Postupem času začali drny hnojit zvířecím trusem, kuchyňským odpadem a popelem. Přestože na konci 19. století byly tyto tradiční postupy nahrazeny průmyslovými a minerálními hnojivy, v současné době se zájem o staré znalosti znovu navrací.
#2 Regenerativní zemědělství: péče o půdu v závislosti na přírodních cyklech
Myšlenka regenerativního zemědělství spatřila světlo světa díky průkopnickým zemědělcům, vědcům a iniciativám zaměřeným na zdraví půdy. V 70. letech 20. století zavedl Robert Rodale, farmář ze Spojených států, termín „regenerativní ekologické zemědělství“, kterým chtěl odlišit své metody od ostatních přístupů k udržitelnému zemědělství. Další významnou osobností se stal Rudolf Steiner, z jehož Zemědělského kurzu ve 20. letech 20. století vzešlo biodynamické zemědělství.
V regenerativním zemědělství jsou obnovovány a zlepšovány přírodní cykly, důraz je však kladen také na péči o samotnou půdu. Přijímána jsou vhodná opatření, která aktivují a posilují půdní život a zajišťují obohacení humusu o organický uhlík. Velmi důležitým aspektem je i celoroční obdělávání půdy, například podsevem či vyséváním meziplodin mezi dvě hlavní plodiny, jako je kukuřice, řepka či obiloviny. K překlenutí tohoto období je také určena metoda zeleného hnojení (také nazývaná živý mulč). Nejčastěji se využívají luštěniny, například červený jetel, protože jsou schopny vázat ze vzduchu dusík a tím zvyšovat úrodnost půdy. Přestože listy rostliny odumírají, funkce jejich kořenového systému je zachována a umožňuje příjem vody a přísun živin do půdy. Proto jsou také hluboce kořenící druhy plodin z hlediska výživy půdy účinnější než orba. V případě zeleného hnojení se zemědělská půda obdělává pouze v případě potřeby, a to navíc ne příliš hluboko. Mělké strojové zpracování půdy se skvěle doplňuje se zeleným hnojením pomocí hluboko kořenících plodin, jež nenarušuje strukturu půdních vrstev Díky těmto metodám je půdnímu životu ponechána možnost nerušeného vývoje podle vlastního rytmu.
Postupy regenerativního zemědělství jsou velmi rozmanité, stejně jako místa, na kterých se používají. V průběhu let se uplatnila celá řada zemědělských technik: permakultura, agrolesnictví, holistické obhospodařování pastvin a mnoho dalších. Díky těmto přístupům je možné zvyšovat biologickou rozmanitost, zlepšovat kvalitu půdy i její schopnost zadržovat vodu. Naopak se předchází erozi a závislosti na chemických látkách.
Zatímco v Německu se podle zásad regenerativního zemědělství obhospodařuje odhadem 50 000 hektarů půdy, v České republice jde o poměrně nový trend. I ten však rok od roku získává na stále větší popularitě.
Díky tvorbě humusu na celém světě by mohlo být ročně zachyceno 2 až 5 miliard tun ekvivalentu CO2. Zalesněním znehodnocené půdy je pak možné obnovit přibližně 2 miliardy hektarů půdy na celém světě.
#3 Uhlíkové zemědělství
Většina uhlíku, který je vnesen do půdy, se rychle rozkládá a uniká do ovzduší jako CO2. Přestože v půdě zůstává dlouhodobě uložena pouze malá část, jde o jednu z největších zásobáren uhlíku na naší planetě. Zemědělská půda má tak velký potenciál přispět k ochraně klimatu. V rámci svého projektu Carbon Farming zkoumá způsob, jak toho nejlépe dosáhnout, například Institut Thünen.
V rámci uhlíkového zemědělství jsou používány metody regenerativního zemědělství. Patří mezi ně pěstování meziplodin, pěstování rozmanitých krycích plodin s hlubokým kořenovým systémem, využití kompostu a pevného hnoje či zavádění agrolesnických systémů. Podle vědeckých výpočtů se může v půdě každoročně nahromadit 50 až 1000 kilogramů organického uhlíku na hektar, na pastvinách jsou pak čísla ještě vyšší. To znamená, že je v rámci těchto postupů možné ročně z atmosféry odstranit 80 až 3600 kilogramů ekvivalentu CO2 na hektar, což by přispělo jak klimatu, tak i úrodnosti půdy a biologické rozmanitosti.
Protože ochranou půdy chráníme i své životy, měli bychom udělat vše, co je v našich silách, pro její zdraví. Právě teď je ten správný čas, abychom se spojili, vyměnili si zkušenosti a zahájili nové projekty, které budou za obnovu našeho životního prostředí bojovat.
Text: Susi Lotz
Zdroje:
Bodenatlas 2015, Der Boden (Susanne Dohrn), Deutsche Gesellschaft für Internationale Zusammenarbeit (GIZ) GmbH, Deutsche Welle, Deutscher Landwirtschaftsverlag, Deutschlandfunk, Energiewende-Magazin 6/2020, Europäische Umweltagentur, FiBL, Johann Heinrich von Thünen-Institut, Julius Kühn-Institut, Kreo 01/2020, Max-Planck-Gesellschaft, Nature & More, oekolandbau.de, Saatgut (Anja Banzhaf), Save Our Soils, Slow Food, Statista, Stiftung Wissenschaft und Politik, Umweltbundesamt, Was ist und wie entsteht Humus? (Schnug / Haneklaus), World Ocean Review, WWF, Zukunftsstiftung Landwirtschaft (Wege aus der Hungerkrise, 2013)
