Jak účinkuje vůně
Kořeněné aroma levandule, jemné tóny růže: vůně snad každé květiny dokáže potěšit naše smysly. Významnou roli přitom hrají obsažené esenciální oleje, které v našem těle vyvolávají zvlášť intenzivní účinek. Květy rostlin mohou obsahovat až 400 chemických látek, jež přes čichové buňky v nose vysílají signály do mozku, kde je vůně hodnocena. Nervový systém pak reaguje uvolňováním látek, které působí na naši psychiku a endokrinní i imunitní systém.
Vůně jsou pro člověka jazykem, díky kterému může do své paměti ukládat vzpomínky. Ať už je to aroma čerstvě posečené trávy, právě upečeného vánočního cukroví nebo oblíbeného parfému. Dostane-li se nám do nosu určitý pach, v záblesku se vrátí vzpomínky na konkrétní okamžiky. A to i po dlouhých desetiletích. Neurovědci předpokládají, že tento stav způsobuje procházení čichových informací mozkem, jež putují z nosu do hipokampu, centra paměti našeho mozku.
Vůně květin je okouzlující, uklidňující i uzdravující. Věděli jste však, že stejně jako lidé mohou vůně vnímat i samotné rostliny? Stejně jako my i ony cítí zralost svých plodů nebo dokonce hladová zvířata, která se pohybují v okolí.
Ovoce, které je zralé, voní
I bez vědeckých vysvětlení, která jsou v současnosti dostupná, pozorovali reakce rostlin na nejrůznější pachy lidé už ve starověku. Například v Egyptě se vůně nasekaných fíků využívala k dozrávání plodů celého stromu, v Číně se zase pálilo kadidlo, aby se tvrdé hrušky daly jíst. Dnes už víme proč: ethylen, plyn, který vzniká například při pálení tabáku, vysílá signál zahajující proces zrání. Zatímco lidé jej cítí prostřednictvím nosu, rostliny tak činí celým svým organismem. Všechny rostlinné buňky – ať už se nachází v kořenech či listech – totiž mají čichové receptory.
Stromy se navzájem varují
"Všechny vůně produkované rostlinami – například rozmarýnem, bazalkou nebo lékořicí – jsou ekvivalentem konkrétních zpráv. Jsou to slova rostlin, jejich lexikon! Miliony různých chemických sloučenin fungují jako znaky skutečného rostlinného jazyka, o kterém však víme jen velmi málo,“ vysvětluje Stefano Mancuso. Rostlinný neurobiolog srovnává složitý jazyk rostlin s egyptskými hieroglyfy, které byly dešifrovány až po řadě neúspěšných pokusů.
Mnohem snazší je však pozorovat, jak jazyk rostlin funguje v praxi: stromy, jejichž větve a kořeny se navzájem nedotýkají, komunikují prostřednictvím pachů procházejících vzduchem. Varují se třeba před predátory. Příkladem může být africká akácie, která je hojně okusována volně žijícími žirafami. Strom začne vylučovat ethylen, jež upozorní na nebezpečí okolní stromy. Ty během několika minut ve svých listech vytvoří toxiny, díky nimž se pro žirafy stanou zcela nepoživatelnými.
Zdroje:
Daniel Chamovitz: What a Plant Knows: A Field Guide to the Senses. New York: Scientific American / Farrar, Strauss and Giroux: 2012
Stefano Mancuso, Alessandra Viola: Brilliant Green: The Surprising History and Science of Plant Intelligence, Washington, DC: Island Press, 2015
Kathrin Meyer a Judith Elisabeth Weiss (Hrsg. für das Deutsche Hygiene-Museum Dresden): „Von Pflanzen und Menschen“, Wallstein, 2019
Eva Heuberger, Iris Stappen, Regula Rudolf von der Rohr: „Richen und Fühlen. Wie Geruchssinn, Ängste und Depressionen zusammenspielen“, fischer & gann, 2017
www.pflanzenforschung.de/de/themen/lexikon/ethylen-ethen-10096
www.pflanzenforschung.de/index.php?cID=5681
www.ds.mpg.de/2495238/Gerueche_und_Erinnerungen
