Jak za nás rozhoduje náš čich?

Pojďme odbočit do království zvířat a vezměme si třeba psy. Ti, když se potkají, se namísto pozdravu očichají. Takto navázané kontakty podporují sociální komunikaci a pomáhají jim při výběru správného partnera. My lidé děláme to samé, i když trochu jiným způsobem – naše těla také vylučují feromony, což jsou chemické látky šířené za účelem vzájemné komunikace. Jejich účinku je takřka nemožné uniknout. Feromony pomáhají najít nejvhodnějšího partnera, který by nám měl být co nejpodobnější, ale zároveň by měl mít jiné genetické složení. Tyto faktory pak mají klíčový vliv na imunitní systém našich dětí.

Je to jen dispozice, vždy máme svobodu volby. Je ale pravda, že proces si sami komplikujeme. Svou vnitřní vůni maskujeme parfémy, pracími prostředky, deodoranty, spreji na vlasy a krémy. Náš každodenní život tak provází umělé vůně, které mohou na kůži vytvářet jakýsi neviditelný plášť, podle něhož nás potenciální partner nemůže správně zařadit.

Vůně by mohla připomínat asociace, které nemají nic společného s osobou, která stojí přímo před vámi. Později byste tak mohli být překvapeni zjištěním, že vlastně netvoříte fungující pár. Tomuto pochybení se můžeme vyhnout tím, že budeme používat vůně na bázi čistých éterických olejů, jež nefalšují naši vlastní vůni, ale ve skutečnosti ji ještě zvýrazňují.

Záleží na jednotlivci. Třeba já, když ucítím vůni jablečného koláče, hned pomyslím na babičku; tóny oleandrů mi zase připomenout rodinnou dovolenou v Chorvatsku. Spousta lidí miluje vanilku, která se dnes často používá v dětských produktech. Voní sladce a vyvolává touhu pro ztraceném ráji, který bychom mohli podvědomě hledat u někoho jiného. Pokud volbu partnera důsledně promýšlíte, pak můžete věnovat větší pozornost skutečnosti, že je akademik, má krásné blond vlasy a měří 1,8 metru. V konečném důsledku je to kombinace vědomých i nevědomých faktorů, které určují, do koho se zamilujeme.

Zamilování stimuluje stejné oblasti v mozku, které jsou stimulovány při akutních fázích duševních chorob. Zdá se, že vnější svět mizí, ale jakmile se začneme seznamovat, vrátíme se nohama zpátky na zem a ptáme se: „Kdo jsem? Co je pro mě důležité?“ Přehodnocujeme sami sebe, ale tentokrát v porovnání s ostatními. Právě v tomto bodě se náš čich opět stává citlivějším a je hned jasné, zda může vztah přežít.

Pokud se nám něco nelíbí, nejprve bychom se měli zeptat sami sebe, jestli nám tato osoba vůbec někdy voněla nebo zda jsme si jen mysleli, že ano. Toto téma je důležité řešit otevřeně a čestně, ale také co nejohleduplněji. Pomáhá láska a humor: nikdy byste protějšku neměli radit, protože to vždy působí jako kritika.

Neustále. Nepříjemný tělesný zápach může vést v partnerství k nerovnováze. Za jeho vznikem přitom může stát mnoho příčin, od nezdravé stravy až po sedavý životní styl. Lidé bohužel často nehledají jeho původ u svého zdraví. Nedávno jsem měla pár, kde začal znenadání manžela trápit nepříjemný tělesný zápach. Později se ukázalo, že začal užívat léky na snížení krevního tlaku, což celou situaci zapříčinilo.

Je velmi dobře možné, že se blíží konec jejich vztahu. Pokud už někoho nemůžu ani cítit, existuje zásadní důvod, proč tomu tak je. Jde o gesto odmítnutí, které ukazuje, že už dále nestojím o poznávání druhé osoby.

Jako terapeut bych věnovala zvláštní pozornost řeči jejich těl – jestli se při komunikaci podobně pohybují, zda mění ve stejnou chvíli svůj postoj, dýchají v podobném rytmu, smějí se pokusům druhého o vtip – zkrátka a dobře, zda jsou oba ve vzájemné synchronizaci. Páru, kterému na společném vztahu záleží, mohou pomoci společné aktivity – zajít si zatančit, přečíst stejnou knihu, užít si společně dobrého jídla nebo oslavit výročí.

Pravděpodobně hodně. Když jsou se sebou lidé nespokojení, často své nedostatky promítají právě na partnera. Pevné vztahy již nejsou jen o zvířecích instinktech, jako je třeba vůně, ale o partnerském uvědomění a rozvoji. To vám nakonec umožní ignorovat i nepříjemný zápach. Jeden můj klient takový postoj, i když v jiném kontextu, nazval jako „odpuštění“. To označení se mi opravdu líbí, protože zahrnuje i odpuštění sám sobě a uvědomění si, že promítám své negativní aspekty na partnera. Není to totiž on, kdo nese vinu za mé neštěstí a kdo by se měl změnit, je to o mém vlastním přístupu. Naším největším učitelem je právě partner, který nám ukazuje naše nedokonalosti