Léčivé rostliny – moudrost z přírody

Snad každý někdy slyšel o léčivých bylinách a rostlinách, které se pro své léčivé účinky používají a oceňují po celém světě. Mezi nejoblíbenější patří arnika, třezalka, fenykl, levandule, hořec žlutý, heřmánek, máta, tymián a cibule. Nicméně počet rostlin s terapeutickými vlastnostmi je mnohem větší. Podle odhadů WWF (World Wide Fund For Nature) se na celém světě pro zdravotní účely používá 50 000 až 70 000 druhů rostlin. V Evropě se využívá téměř 2 000 rostlinných druhů; asi 1 200 z nich pochází z tohoto kontinentu. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) využívá 80 procent světové populace léčivé rostliny pro základní lékařskou péči.

Bylinná medicína, známá také jako fytoterapie, je jednou z nejstarších léčebných metod. Dávno předtím, než existoval aspirin, bylinkáři věděli, že vrbová kůra má uklidňující a antiseptický účinek na bolest a horečku. V Německu je v současnosti asi 50 % používaných léků založeno na léčivých rostlinách nebo jejich účinných složkách, ačkoli celá rostlina se používá jen zřídka. Místo toho rostlina často slouží jako výchozí materiál, ze kterého se pak izolují účinné látky. Například morfin, velmi silný lék proti bolesti, se získává z máku.

Na kvalitu a růst léčivých rostlin má vliv mnoho faktorů: klima a půda, rytmus dne a noci, ale dokonce rytmus ročních období. Pomáhají určit, jak se má daná léčivá rostlina používat. Podle současných výzkumů antroposofické medicíny nelze účinky léčivých rostlin redukovat jen na jejich fyzikální účinky. Mají vliv i na duševní a duchovní rovinu. Abychom těmto souvislostem porozuměli, je zapotřebí mnohaletý specializovaný výcvik v kombinaci s praxí. Například e může stát, že rostlina nebo její umístění mohou být zkreslené opakovaně v průběhu roku. Změny, ke kterým během růstu dochází během růstu, jsou tak viditelnější a přináší nové poznatky a pochopení podstaty rostliny.

Na okraji Švábské Alby ve Wetzgau poblíž Schwäbisch Gmünd leží srdce Weledy: největší biodynamická zahrada léčivých rostlin v Evropě. V tomto biotopu, který je domovem více než 900 druhů rostlin, pěstujeme 120 různých druhů. Ve volné přírodě se pěstují převážně jednoleté a víceleté původní druhy včetně 25 různých dřevin. Během roku se sklízejí květy, plody, kořeny, celé rostliny i kůra stromů. Mezitím zahradníci ve sklenících pěstují tropické rostliny, jako je bryophyllum a passiflora (mučenka) a teplomilné rostliny, jako je tabacum (tabák). Návštěvníci mohou na vlastní oči vidět, jak unikátní pěstování léčivých rostlin ve Weledě probíhá. Uvidí vše od pěstování semen po péči o půdu, kompost a sklizeň naší bylinkové zahrádky. Návštěva stojí za to: www.weleda.de/weleda/erlebniszentrum

Mnoho tradičních léčivých rostlin používáme v našich přírodních produktech, a to ve formě esenciálních olejů a bylinných přísad. Měsíček lékařský není jen složkou našich produktů péče o miminko, ale také oblíbeného Skinfoodu. Receptura Skinfood z roku 1926 obsahuje výtažky z měsíčku, rozmarýnu, heřmánku a violy tricolor (maceška).

Zdroje:
¹⁾ Naturmedizin boomt – häufig auf Kosten der Natur, www.wwf.de
²⁾ Der Wert der biologischen Vielfalt, www.wwf.de

• Pedanius Dioscorides (1st century AD)„De Materia Medica“, první komplexní encyklopedii bylinné medicíny v Evropě, napsal řecký lékař Dioscorides. Popsal v ní hned 1 000 léků, z toho 600 bylin. Až do 17. století se tato encyklopedie považovala za standardní odkaz na léčivé přípravky a byla přeložena do několika jazyků.

• Hildegarda z Bingenu (1098–1179)

  Hildegarda z Bingenu byla benediktinská jeptiška, abatyše, básnířka, hudební skladatelka a vlivná učenkyně. Lidé ji vnímají jako jednu z prvích německých přírodovědkyň a její názory byly částečně považovány jako výsledek vizí. Ve svém díle Physica, na způsob lékopisu, popsala kolem 300 léčivých rostlin.

• Paracelsus (1493–1541)Paracelsus, vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, je jednou z nejvlivnějších postav v historii lékařství. Byl to cestující lékař, mystik a alchymista, stejně jako městský lékař a profesor ve švýcarské Basileji. Pozorováním esence rostliny pochopil její léčivý potenciál, z něhož vyvinul svou Doktrínu podpisů. Paracelsus věnoval velkou pozornost přesné dávce a tvrdil, že „všechny sloučeniny jsou jedy. Neexistuje sloučenina, která by jedem nebyla. Rozdíl mezi lékem a jedem tvoří dávka. "
• Knihy o bylinkách a bylinné medicíně (moderní doba)
  Díky vynálezu tisku mohly být knihy o bylinách a bylinkách, které byly v té době velmi žádané, zpřístupněny širší veřejnosti. Následující autoři patří k otcům botaniky.

  Otto Brunfels (1489–1534): Contrafayt Kreuterbuch (1532) je sbírkou naturalistických rostlinných ilustrací.

  Hieronymus Bock (1498–1554): Neu Kreuterbuch (1539). Kněz a lékař v něm poprvé popsali četné rostliny. Jeho kniha obsahuje 450 dřevorytů.

  Leonhardt Fuchs (1501–1566): Nový Kreüterbuch (1543). Tato kniha nejvýznamnějšího autora bylinářských knih 16. století obsahovala více než 500 detailních ilustrací.

• Rudolf Steiner (1861-1925) a Ita Wegman (1876-1943)

  Rudolf Steiner založil spolu s lékařkou Itou Wegmanovou antroposofickou medicínu, v níž hraje důležitou roli spřízněnost mezi lidmi a přírodou. Antroposofická medicína je integrativní lékařský systém, který čerpá ze dvou zdrojů: konvenční medicína, založená na přírodních vědách, a poznatky antroposofie, založené na duchovních vědách. Oba přístupy jdou ruku v ruce. Lidská bytost se totiž skládá z těla, mysli a ducha, které se vzájemně ovlivňují.