Pár rad, jak pomůžete svým dětem vyrovnat se stresem

Stres by děti neměly vůbec zažívat, ale zdá se, že tomu tak není. Jak to vnímáte vy? 

Dr. Christoph Meinecke: Už jako mladý lékař jsem se setkal s dětmi, které stres prožívaly, jejich počet se ale skutečně zvýšil. A to napříč všemi věkovými kategoriemi, tedy nejen u žáků, ale také u kojenců a předškoláků. 

 Takže se tento “dospělácký” problém týká i batolat?

 CM: Bohužel ano a jde o poměrně vysoká čísla. Téměř každé třetí dítě má potíže se spánkem, nepřiměřeným křikem nebo špatně jí.  

Máte vysvětlení, proč se to děje? 

CM: Když je ve stresu matka, její dítě absorbuje stresové hormony buď skrze těhotenství nebo prostřednictvím kojení. Obecně emocionální stav rodičů ovlivňuje citlivost dítěte na stres. Zejména novorozenci potřebují  bezprostřední blízkost a milující náklonnost. Potřebují cítit, že si jich někdo všimne, když pláčou a k těmto lidem potom tíhnou. Vysoká míra stresu je spuštěna právě u dětí, kterým tento základní pocit bezpečí a lásky chybí. Ony totiž podvědomě vědí, že takhle malé nedokážou přežít samy. 

Jak rodiče školkového věku dítěte zjistí, že je vystaveno stresu?

CM: Mezi dětmi ve školkách stále častěji diagnostikujeme poruchy spánku, hyperaktivitu, separační úzkost a zvýšenou náchylnost k infekcím, které přesahují běžné zkušenosti s dětskými nemocemi. Ve skutečnosti je stres zdravou reakcí těla, díky které je ostražité a schopné zvládnout náročné situace. Pokud je rovnováha mezi tímto stavem napětí a nezbytného odpočinku narušena získávají stresové reakce v těle navrch. Z dlouhodobého hlediska jde o škodlivé nastavení, které může vést k různým nemocem. Například kortizol, což je jeden ze stresových hormonů, oslabuje imunitní systém a také schopnost těla odolávat infekcím.

Jak se stres projevuje mezi dětmi školního věku?

CM: Mnoho dětí trpí bolestmi hlavy, břicha či zad a mají problémy se spaním. Mohou být depresivní, agresivní nebo se špatně soustředí. K tomu se často přidávají obavy z toho, že selžou, nebo budou odsunuty. Děti jsou dnes mnohem neklidnější než dřív. 

Co je podle vás příčinou?

CM: Děti jsou ve větším stresu než kdysi, potřebují silnější osobní vztahy a individuální pozornost. Příliš velké školní třídy mohou způsobit, že tyto jejich potřeby učitelé nedokážou naplnit a možná nenajdou zastání ani doma. Vtahy jsou přitom velmi důležité. Zajišťují stabilitu a tím i pocit bezpečí. Pokud nefungují, nebo na ně není čas, vzniká nejistota. 

Dalo by se říct, že čím silnější jsou děti, především díky svým rodičům, tím méně podléhají stresu?

CM: Nemusí to být nutně rodiče, stačí jiná osoba, se kterou má dítě silné emocionální pouto. Dítě potřebuje ve své blízkosti někoho o kom ví, že v něho věří, kdo ho uznává, oceňuje, poskytuje mu bezpečí, ochranu a nezávislost. V tak klidné atmosféře se může naučit stres ovládat. A samozřejmě nesmíme podceňovat následování příkladu: rodiče by neměli mluvit jen o stresu a povinnostech, ale také by si měli najít čas na oddech a zábavu. 

Co ještě může vést k dalším tlakům, zejména ve škole?

CM: Pokud mají rodiče přílišná očekávání. Některé děti jsou ochromeny při pomyšlení, že postupují do dalšího ročníku, začnou víc zlobit nebo jsou smutné, podrážděné až agresivní. Pokud se chování dítěte mění a eskaluje, projevuje se tak jeho emocionální trápení. Důležité není to, co chtějí rodiče – dospělí jsou zodpovědní za potřeby svých dětí, ne naopak. Dalším klasickým stresovým faktorem je začátek školy příliš brzy ráno. Děti, které se nemohou probudit jak potřebují, mají ve své krvi víc stresových hormonů, což je činí zranitelnějšími a může to způsobit problémy s učením.

Jak moc je důležité, aby měly děti odpoledne čas jen samy pro sebe?

CM: Děti potřebují inspiraci, musí se hýbat a dobývat svět, touží učit se nové věci. Příliš časté odpolední aktivity mohou být spíš než stimulující vyčerpávající, obzvlášť, když k tomu připočtete domácí úkoly. Nenalinkovaný volný čas by měl být pravidlem, ne výjimkou. Rodiče by měli ohlídat, aby jejich dítě netrávilo příliš času u obrazovkách počítačů, smartphonů nebo herních konzolí. Tyto neustálé vizuální podněty v nich totiž mohou probouzet neklid. Pokud se děti už fyzicky nestýkají, ale potkávají se spíš v online světě na sociálních sítích, může pro ně být obtížnější navazovat osobní kontakt – což může vést k úzkosti. 

Které mezníky v životě dítěte mohou být stresovým spínačem?

CM: Typickým zlomovým okamžikem je první třída. Tváří v tvář novým školním nárokům u některých dětí způsobí, že se potřebují stáhnout a regenerovat. Další klíčový bod nastává v 9 nebo 10 letech, tedy v době, kdy za sebou nechávají bezstarostné dětství, přestávají nahlas říkat každou svou myšlenku a  kdy si uvědomí, že jsou jejich rodiče také jen lidé. To je může na chvíli rozesmutnit, což způsobí pocit nepohodlí, možná i bolesti hlavy nebo žaludku. A právě zde je důležité, aby rodiče jejich pocity chápali a citlivě na ně reagovali. Tím chci říct, abyste se pokusili dát svým dětem najevo, že jim rozumíte a že vás jejich nálady neobtěžují. 

Co mohou rodiče udělat proto, aby se jejich děti cítily stabilní a zažívaly co nejméně stresu?

CM: V první řadě je důležité stanovit si přesné časy, které stráví jako rodina společně, například během večeře. Rodiče by měli být přítomni nejen fyzicky, ale také emocionálně. Neměli by být rušeni telefonáty, emaily, ani surfováním na internetu. Nesmírně důležité je také to, aby rodiče svým dětem naslouchali, aniž by okamžitě reagovali dobře míněnou radou. Děti musí vědět, že je rodiče berou takové, jaké jsou a že to, co říkají je pro ně důležité. Rodiče by se také měli snažit své děti neodbývat frázemi: „Neboj, to bude dobrý“. 

A co by tedy měli rodiče dělat?

CM: Mnohem lepší je reagovat otázkou: „Připadáš mi smutný, řekneš mi, co se děje?“. Nebo když si s nimi přestane hrát kamarád, což se někdy stává, nesnažte se vysvětlovat, proč to udělal. Místo toho buďte přítomní s emocionálním prožitkem svého vlastního dítěte. Díky tomu se pak bude cítit uznávané a v bezpečí a to je přesně to, co v danou chvíli potřebuje. Velmi uklidňující jsou pak rituály, například pravidelné čtení před spaním. Díky takto zakořeněným rytmům se dítě lépe orientuje, dochází k posílení jeho důvěry a tím ke snížení stresu. Jakmile otevřete před spaním knihu, jeho tělo už ví, co bude následovat a začne uvolňovat více spánkových hormonů. Okamžiky milující náklonnosti mohou navodit i masáže zad nebo chodidel. U starších dětí můžete zmírnit napětí komunikací a přemýšlením nad uplynulým dnem. Zeptejte se jich třeba „Co jsi dnes zažil hezkého?“ a nechte své dítě vyprávět, aniž byste mu do toho vstupovali. 

Jak zvládají stres dospělí a jak děti?

CM: Děti jsou při zvládání stresu obvykle kompetentnější než dospělí. Dokážou totiž lépe rozlišit, co opravdu potřebují. Ať už ve spánku nebo během her jim fantaskní světy umožňují vyjadřovat své pocity. Důležité je je nepřerušovat a umožnit jim to. Díky tomu mohou lépe nalézt svou vnitřní rovnováhu. A to je ta nejlepší prevence proti stresu.